Občanský blog

Já i moje manželka Magda od narození žijeme s dětskou mozkovou obrnou.
Je to naše neplánovaná celoživotní parťačka, která každodenně ovlivňuje naše životy, téměř
ve všech oblastech.
Oba máme velmi omezené pohybové a motorické schopnosti. Například dovolená pro nás dva bez pomoci "zdravého" člověka prostě nepřipadá v úvahu. Všechno musíme pečlivě...

Kdo si myslí, že tajné služby jsou neviňátka, usilující o blaho lidstva, tak to ani nemusí číst, protože nejsou schopni pochopit, o čem je vlastně řeč.

Dnes je to přesně 80 let od chvíle, kdy v Evropě skončila druhá světová válka. Obyčejní lidé tehdy slavili konec hrůzy, kterou si těžko dovedeme představit – bombardování, koncentrační tábory, hlad, strach, smrt na každém rohu. A zároveň s tím i naději, že už nikdy víc.

Tak nám "ti přátelé" z party veselé nabízejí různá řešení našich životů - výživné, kontrola zaměstnavatelů, přislíbené důchody. Vše jsou to takové životní činnosti od útlého věku až skutečně po ten důchod (možná, že se ho dočkáte). Můžete si zajít na sociálku a vyplnit všechny papíry, když vám ten tatínek neplatí - stát se prý postará. No nevím.