Občanský blog

Tak to máme tady. Nový rok. Přejeme všem lidem do nového období zdraví, lásku, pochopení vašich pohledů na různé věci od lidí, kteří to mají jinak. Nehádejte se, nehledejte ostrá slova. Ukotvěte se v pokoře, ale ne v ponížení, mějte se rádi, ale nebuďte sobci, přejte si vše pro vás potřebné, ale nebuďte hamouni, vnímejte vše kolem sebe, buďte...

Když se narodí malá něžná bytost, je to zázrak. V náručí své maminky je spokojené, šťastné. Mateřská láska, která se tvořila po celých 9 měsíců, formovala nositelku života do nových rozměrů, čekajíc na své nekonečné rozdávání lásky, lásky, která je bezpodmínečná a laskavá.

Pečení a žehlení s maminkou, vrtání a skládání s tatínkem. A pak také čtení knížek, poznávání rostlin, zvířat a znalost, co na bolavé zoubky, zranění při pádu z kola.

Já i moje manželka Magda od narození žijeme s dětskou mozkovou obrnou.
Je to naše neplánovaná celoživotní parťačka, která každodenně ovlivňuje naše životy, téměř
ve všech oblastech.
Oba máme velmi omezené pohybové a motorické schopnosti. Například dovolená pro nás dva bez pomoci "zdravého" člověka prostě nepřipadá v úvahu. Všechno musíme pečlivě...

Kdo si myslí, že tajné služby jsou neviňátka, usilující o blaho lidstva, tak to ani nemusí číst, protože nejsou schopni pochopit, o čem je vlastně řeč.

Dnes je to přesně 80 let od chvíle, kdy v Evropě skončila druhá světová válka. Obyčejní lidé tehdy slavili konec hrůzy, kterou si těžko dovedeme představit – bombardování, koncentrační tábory, hlad, strach, smrt na každém rohu. A zároveň s tím i naději, že už nikdy víc.

Tak nám "ti přátelé" z party veselé nabízejí různá řešení našich životů - výživné, kontrola zaměstnavatelů, přislíbené důchody. Vše jsou to takové životní činnosti od útlého věku až skutečně po ten důchod (možná, že se ho dočkáte). Můžete si zajít na sociálku a vyplnit všechny papíry, když vám ten tatínek neplatí - stát se prý postará. No nevím.