Občanský důchod

Tak nám "ti přátelé" z party veselé nabízejí různá řešení našich životů - výživné, kontrola zaměstnavatelů, přislíbené důchody. Vše jsou to takové životní činnosti od útlého věku až skutečně po ten důchod (možná, že se ho dočkáte). Můžete si zajít na sociálku a vyplnit všechny papíry, když vám ten tatínek neplatí - stát se prý postará. No nevím. 

Pro každou maminku či tatínka, který žádá o "dočasné" výživné od státu, je to ponižující - a to 2x, jednou jako rodič, který musí doložit vše potřebné, podruhé jako člověk, který musí prosit o každou korunu, kterou mu stejně sežerou zvýšené náklady. 

A pak jdete do práce, kde je zaměstnavatel "nucen" hledat možnosti, jak vás sice zaměstnat, ale stejně hledá ty skulinky, jak to očúrat - no a pak si na něho dojde úředník, který ve velkém počtu buzeruje zaměstnavatele a chová se jako dráb. (o profesionalitě raději pomlčím). 

No a nakonec ten důchod - výsměch, podmínky, výpočet dle výdělku a počtu dětí (podle mě naprosto diskriminační, neuctivé k těm, které do práce nešly, protože se starali o výchovu dětí nebo děti mít nemohli.). Přece každá práce by měla být ohodnocena, protože práce není jen zaměstnání v podniku, firmě či státní správě, ale je to činnost, která přináší hodnoty - když něco pěstuji, vyrábím, starám se o rodinu, dům, tvořím něco pro druhé. TVOŘÍME PŘIDANOU HODNOTU VE VŠECH OHLEDECH LIDSKÉHO KONÁNÍ. A tím přinášíme zemi, kde žijeme hodnoty, které zde užíváme. Prostě tvoříme zisk státu, který musí být mezi jeho tvůrce správně rozdělen.